Rozhovor člověka s Ježíšem

Rozhovor osamoceného člověka s Ježíšem

člověk: Pane, lidi na mě kašlou, nemají na mě čas. Když někomu řeknu, aby se mnou    někam šel, nemá čas. Mají své životy. Starají se sami o sebe, někdy neodpoví.
Já se na ně tedy také vykašlu. Jsem rád, že mám aspoň tebe. Ty jsi se mnou pořád. Miluješ mě, utěšuješ mě, uzdravuješ, věnuješ se mi. Také Tě Pane miluji.
Chtěl bych Tě milovat, jak nejvíc můžu. Pane, chtěl bych být jako Ty.

Ježíš: Opravdu to chceš?

člověk: Opravdu.

Ježíš: Dobře, tak se mi líbíš. Naučím Tě to.
Víš, ale nelíbí se mi tvoje věta, že se vykašleš na lidi. To nemůžeš.
Já lidi miluji a pokud chceš být jako Já, měl bys je také milovat. Lidi jsem miloval vždycky. Rád jsem se s nimi bavil, jedl, pil, hodoval. Já lidi miluji tak, že jsem za vás obětoval i život.Trpěl a zemřel na kříži.
I přes to všechno vás miluji stále.

člověk: Mě Pane ale tak moc milovat lidi nejde. Mě by stačilo mít jen tebe.

Ježíš: To je sice hezké, ale co kdybych miloval jenom tebe? Co ti ostatní? Nebylo by to škoda?

člověk: Máš pravdu. Jako vždycky.

Ježíš: Tak vidíš. Tím, že jsem Tě naučil milovat mě, posloužíš i druhým. Já jsem Ti nedal lásku a všechny ostatní dary jen pro tebe samotného, poděl se o ni s ostatními. Buduj moji církev, rozvíjej ji.
A neboj se, abych Tě naučil být podobný mě, i milovat lidi jako já vás, použiju všechny dary, které jsem Ti dal už od narození. Nech se mnou vést a společně to zvládneme. Souhlasíš?

člověk: Ano Pane, souhlasím a chci, abys mě učil. Moc Ti děkuji Ježíši :-)